13. ÚLOHA MOTIVU V LIT.

 

Strukturu lit. díla tvoří vedle kompozice a jazyka také tematika = soubor témat (typy témat: celkové - nejvyšší téma díla, základní - ústřední téma, vedlejší - drobnější téma /dokreslující, doplňující/). Téma je určitou kompozicí motivů. Jednotlivá témata spolu většinou souvisejí.

 

Nejdrobnějším tématem je MOTIV (z lat. motivus - uvádějící do pohybu nebo z franc. motif - popud) je základní jednotka lit. díla, kterou již není možno dále rozložit.

= nejmenší zákl. prvek tematického plánu (-> téma, epizody, postavy, děj, pojetí díla /postavení autora k ději a postavení postav k ději/)

-          motivem může být prakticky cokoliv a v díle jich může být více

 

-          podle toho, jak motivy ovlivňují tok díla se dělí na dynamické - vnášejí do děje pohyb, vztahují se na činy postav, mění situaci oproti statickým, které ji nemění (popis krajiny, postav, oděvu, předmětu atd.) a volné - přímo nesouvisí s hlavním tématem

-          podle toho, jak motivy ovlivňují obsah díla, je dělíme na popisné, dějové a úvahové

 

-          motiv, který prochází celým dílem, určuje hlavní ráz díla se nazývá leitmotiv (z něm.- vedoucí, hlavní motiv), nebo také příznačný motiv -> někdy je obsažen přímo v názvu: Sophiina volba, Proměna, Zločin a trest, Vojna a mír

 

-          některé motivy se opakují ve větším počtu lit. děl = archetypální motivy - např. v pohádce (boj dobra a zla, únos princezny), dále např. motiv lásky, potopy světa, cesty (buď od někud někam, nebo změna člověka na cestě - Odysseovy cesty, Bezstarostná jízda, Na cestě, Gulliverovy cesty), obraz války

-          v poezii může být motivem i rytmus, pocit, dojem, atmosféra, nálada (nemusí to být jen slovo)

-          motiv bývá opakován někdy v podobě refrénu - např. v Bezručově básni Maryčka Magdonova

  

 

Jednotlivé motivy dostávají svůj význam teprve v textovém celku, protože pouze jejich návaznost a vztah k ostatním složkám, dává jednotlivému motivu smysl. Ten se často objeví později než při prvním uvedení motivu.

Způsob, jakým jsou motivy nebo jejich soustava uváděny do díla, nazýváme motivací. Motivace je vlastně systém činitelů na nichž závisí příčinnost děje a může být buď:

a) fantastická - resp. poetická - o vývoji událostí a jednání postav rozhodují nadpřirozené síly, personifikované přírodní síly atd. -> mýty, eposy, pohádky, pověsti, sci-fi, fantasy lit.

 

b) realistická - dodržuje objektivní zákonitosti (např. biologická motivace - /v naturalismu Zola, K.-Č.Chod > člověk je řízen biologickými zákonitostmi/, sociálně-historická /vyplývá z urč. doby, vychází z podmíněnosti jednání hrdinů - hl. kritický realismus/, psychologická motivace /důležitost zájmů, mé nitro, schopnost fantazie, podvědomí - Dostojevskij Zločin a trest/

 

c) oslabená - je v takových dílech, kde ke zvratům v ději dochází bez hlubšího důvodu - nahodile (hl. v antice - např. živelné pohromy, smrt přirozená i násilnická, v brakové lit., happy-end)

 

d) metafyzická - je taková motivace, která používá cíleně oslabené motivace k demonstraci bezmocnosti a nesmyslnosti existence člověka (F.Kafka)

 

 

-          míra motivace je také ovlivněna žánrem -> romány (hl. detektivní, kde je nejsilnější míra motivace), dále tragédie x nejmenší míra motivace je v komediích, humoristických románech