13. ÚLOHA
MOTIVU V LIT.
Strukturu
lit. díla tvoří vedle kompozice a jazyka také tematika = soubor témat (typy
témat: celkové - nejvyšší téma díla, základní - ústřední téma, vedlejší - drobnější téma /dokreslující,
doplňující/). Téma je určitou kompozicí motivů. Jednotlivá témata spolu
většinou souvisejí.
Nejdrobnějším
tématem je MOTIV (z lat. motivus - uvádějící do pohybu nebo z
franc. motif - popud) je základní jednotka lit. díla, kterou již není možno
dále rozložit.
=
nejmenší zákl. prvek tematického plánu (-> téma, epizody, postavy, děj,
pojetí díla /postavení autora k ději a postavení postav k ději/)
-
motivem
může být prakticky cokoliv a v díle jich může být více
-
podle
toho, jak motivy ovlivňují tok díla se dělí na dynamické - vnášejí do děje pohyb, vztahují se na činy postav, mění
situaci oproti statickým, které ji
nemění (popis krajiny, postav, oděvu, předmětu atd.) a volné - přímo nesouvisí s hlavním tématem
-
podle
toho, jak motivy ovlivňují obsah díla, je dělíme na popisné, dějové a úvahové
-
motiv,
který prochází celým dílem, určuje hlavní ráz díla se nazývá leitmotiv (z něm.- vedoucí, hlavní
motiv), nebo také příznačný motiv -> někdy
je obsažen přímo v názvu: Sophiina volba,
Proměna, Zločin a trest, Vojna a mír
-
některé
motivy se opakují ve větším počtu lit. děl = archetypální motivy - např.
v pohádce (boj dobra a zla, únos princezny), dále např. motiv lásky, potopy
světa, cesty (buď od někud někam, nebo změna člověka na cestě - Odysseovy cesty, Bezstarostná jízda, Na
cestě, Gulliverovy cesty), obraz války
-
v poezii může být motivem i rytmus, pocit, dojem, atmosféra, nálada
(nemusí to být jen slovo)
-
motiv
bývá opakován někdy v podobě refrénu - např. v Bezručově básni Maryčka Magdonova
Jednotlivé
motivy dostávají svůj význam teprve v textovém celku, protože pouze jejich
návaznost a vztah k ostatním složkám, dává jednotlivému motivu smysl. Ten se
často objeví později než při prvním uvedení motivu.
Způsob,
jakým jsou motivy nebo jejich soustava uváděny do díla, nazýváme motivací. Motivace je vlastně systém
činitelů na nichž závisí příčinnost děje a může být buď:
a)
fantastická - resp. poetická - o vývoji událostí a jednání postav
rozhodují nadpřirozené síly, personifikované přírodní síly atd. -> mýty,
eposy, pohádky, pověsti, sci-fi, fantasy lit.
b)
realistická - dodržuje objektivní zákonitosti (např. biologická motivace
- /v naturalismu Zola, K.-Č.Chod > člověk je řízen biologickými
zákonitostmi/, sociálně-historická /vyplývá z urč. doby, vychází z podmíněnosti
jednání hrdinů - hl. kritický realismus/, psychologická motivace /důležitost
zájmů, mé nitro, schopnost fantazie, podvědomí - Dostojevskij Zločin a trest/
c)
oslabená - je v takových dílech, kde ke zvratům v ději dochází bez
hlubšího důvodu - nahodile (hl. v antice - např. živelné pohromy, smrt
přirozená i násilnická, v brakové lit., happy-end)
d)
metafyzická - je taková motivace, která používá cíleně oslabené motivace
k demonstraci bezmocnosti a nesmyslnosti existence člověka (F.Kafka)
-
míra
motivace je také ovlivněna žánrem -> romány (hl. detektivní, kde je
nejsilnější míra motivace), dále tragédie x nejmenší míra motivace je v
komediích, humoristických románech