15. POSTAVENÍ
A VÝZNAM LITERÁRNÍHO HRDINY
Hrdina = klíčová postava nebo
skupina lidí (kolektiv - kolektivní hrdina) v epickém nebo dramatickém díle
-
lyrický
hrdina = autor, který sděluje své pocity
-
v
bajkách -> zvířata se chovají a hovoří jako lidé
-
hrdinou
v lit. díle může být i člověk veskrze nehrdinský (např. Oblomov - zbytečný
člověk), nebo zbabělý (pan Brouček u S. Čecha)
-
hrdina
jehož jméno je v titulu knihy se nazývá titulní
hrdina (např. Jan Kryštof je titulní hrdina stejnojmenného románu R.
Rollanda, Maryčka Magdónova od P. Bezruče, Hamlet z tragédie od Shakespeara)
-
postava
(hrdina) je každá bytost tvořící spolu s dějem a prostředím tematickou složku
literárního díla. Odborně se též nazývá aktér či aktant, aby bylo zřejmé, že
postavou nebývají pouze bytosti lidské, ale právě tak personifikovaná zvířata
(Ferda mravenec, Broučci), věci (Cínový vojáček) nebo pojmy jako dobro, zlo,
pýcha apod.
- postava je znázorňována pomocí
charakteristiky, která je buď
přímá
(rovnou popsané vlastnosti) nebo nepřímá
(situační -
představena přes chování v situaci)
- postavy se rozdělují na hlavní (protagonista - ústřední
postava pro vývoj díla) a vedlejší (dokresluje postavu hlavní)
- postava může být kladná nebo záporná
- postavy často vystupují v kontrastních
dvojicích: kladné a
záporné, praktik a idealista, anděl a
ďábel
- postava a prostředí - autor
charakterizuje postavy, aby
přiblížil a ilustroval prostředí
- postava a autor - a)autor splývá s
postavou
b)autor nesplývá s postavou
- jednoduchost postavy - postavy
stavěny černobíle, jsou předem
dány, většinou motiv ideologický
- složitost p. - postavy plné
rozporů (psych. román - Havlíček)
- označení hrdina pro hlavní postavu se v
moderní lit. rozšířilo
o antihrdinu,
který je naopak nehrdinský a obyčejný, pasivní,
nestatečný, nechají se vláčet životem
- typický
hrdina - vázán na skupinu, ze které vychází - váže se
na určité období; vlastnosti příznačné
pro společnost
- individuální
hrdina - zástupce myšlenek, které se staví proti
společnosti; originální vlastnosti
-
v
akční lit. se postava projevuje v celém díle v podstatě konstantním způsobem,
avšak v románech a dramatech odhalujících složitost duševního života se stává
hlavním tématem právě vývoj postavy, její zrání k činu, proces sebeuvědomování
vyúsťující až v popření dosavadního postoje
LITERÁRNÍ
TYPY:
=
lit. postava natolik reprezentativní, že ztělesňuje obecnější rysy lidského
charakteru. Má tedy platnost nadindividuální a do značné míry nadčasovou, což
souvisí s tzv. archetypy
(pravzory)
-
lit.
typ zpravidla odpovídá zvýšené frekvenci určitých společenských jevů dané
epochy
-
literární
typy minulosti vstoupily do širšího podvědomí proto, že dokázaly v dané
historické situaci definovat inspirativní model chování, objevit novou dimenzi
lidské existence (Ježíš, Antigona, Odysseus, Hamlet, Werther,
"babička", Matěj Brouček, Švejk)
-
tvůrčí
postup směřující k modelování obecných jevů prostřednictvím jedinečného případu
označujeme v umění jako typizaci
-
od
výrazných lit. typů se v některých případech odvozují obrazné názvy pro různé
životní postoje a společenské jevy mimoliterární; tak např. kichotismus (podle hrdiny Cervantesova
románu - Důmyslný rytíř don Quijot de la
Mancha) znamená mravní zásadovost neohlížející se na reálnou situaci
oblomovština
- označuje pasivitu
bovarysmus
- označuje romantický sklon k iluzím
švejkovina
- jako diskutovaný rys české národní povahy označuje
nedostatek státotvornosti a zvláštní schopnost
rozkládat systém zevnitř
prostřednictvím simulované
horlivosti
kondelíkovština
(podle románu Ignáta Herrmanna - Otec
Kondelík a
ženich Vejvara) - označuje měšťáckou bodrost a přízemnost
HISTORIE
HRDINY:
antika - hrdina zde byl nezbytný -
ztělesňoval svět lidí, nad hrdinou často visí neúprosný osud, který omezuje
jeho svobodnou vůli, většinou mají nadpřirozené schopnosti
-
postava je kladná a hrdinská; autor stojí při něm, nestojí proti společnosti,
ta ho naopak oslavuje
-
Epos o Gilgamešovi - cesta člověka za
něčím, co ale nikdy nemůže získat
-
legendy - individuální hrdina - vystupuje ze skupiny, vyhraněné pozitivní
jednání
- z této doby např.
"lstivý" Odysseus, ne až tak ideální hrdina Achilles (spor s
Agamemnónem kvůli ženě)
středověk - rytířské a hrdinské eposy
- rytíř má silné náb. prvky -> bojuje za svého pána, stará se o své poddané,
má vlastnosti světce
-
lit. se zesvětčťuje ->hrdina se mění
renesance - je svobodný, tzn. může si dělat co chce, ale to mu přináší obrovské trauma
(např. Hamlet -> "být či
nebýt", kdy nebýt znamená nebýt aktivní), má svobodu volby, ale o to je to
pro něj těžší, protože na to nebyl připraven - renesanční člověk
-
individuální hrdina, ale nestojí proti společnosti; výjimečný je každý
renesanční člověk, postavy zosobňovaly určité lidské typy
-
např. Romeo a Julie (W. Shakespeare),
Don Quijote (byl naivní snílek, ale
nakonec prozřel; věřil ve staré ideály - čest, pomoc slabším; rozpor mezi tím
být čestný nebo mít peníze)
baroko - opět se objevuje světec,
Bůh
klasicismus, osvícenství - hrdina musel přesně
odpovídat pravidlům = musel být šlechtic, musel dát přednost rozumu před citem,
nemožnost vášní
-
vzor, individuální i typičtí hrdinové mají osud ve své moci; viděli postavu
vždy ve sféře veřejné a zobrazovali jeho charakterové vlastnosti bez ohledu na
jejich podmíněnost prostředím a dobou
-
např. Lakomec, Tartuffe (Moliere)
romantismus - zákl. je romantický hrdina
většinou nešťastně zamilovaný, typický hrdina, je určen a nevyvíjí se, je
individuální - cítí se osamělý, uniká ze společnosti a dostává se do sporu s
dobou, nikdo mu nerozumí; hrdina často splývá s autorem
-
únik v protispolečenském gestu nebo v násilném činu
-
síla citu a vášně je v kontrastu s oslabenou vůlí a znuděností ze života
-
žena = oběť lásky hrdiny
realismus - opak romantismu; průměrný člověk, výjimečný hrdina, je
ve vývoji, má zájem o společnost a bojuje s ní, je ovlivněn (determinován)
prostředím - např. román Zabiják (É.
Zola), díla z této doby jsou obsáhlé, proto se hodně psaly romány
-
žena = osobnost, dramatičtější a zajímavější osudy - např. Anna Kareninová (L.N. Tolstoj), Paní
Bovaryová (G. Flaubert), Maryša (Vilém
Mrštík)
20. století - hrdina nemá kladné
vlastnosti = antihrdina (protože lidé prostě nejsou hrdinové a tak to v životě
je)
-
stylizace,
provokace
-
více
jde do psychologie postav, porušení tabu (Obratník
Raka)
- socialistický hrdina - dělník, pracující člověk,
nemohl to být inteligent; zúčastňuje se třídního boje, má kladné morální
vlastnosti (např. Anna Proletářka)
Drama: hrdinu charakterizuje
oblečení, masky, chůze, způsob řeči, dialogy
Ukázky:
Homér - ÍLIAS (o Achilleovi)
Svatopluk Čech - VÝLET PANA BROUČKA
TENTOKRÁT DO XV. STOLETÍ
Ivan Alexandrovič Gončarov - OBLOMOV