16. ÚLOHA
FANTAZIE V LITERÁRNÍ TVORBĚ
Fantazie = ( z řec. fantasia -
obrazivost); obrazotvornost, výmysl, smyšlenka,představivost
-
v
tvůrčí práci spisovatele označujeme jako fantazii schopnost rozvíjet představy,
vymýšlet, konstruovat děj
Zdroje
fantazie:
dětství (prostřednictvím pohádkových
bytostí oživuje a polidšťuje realitu - animizace, perzonifikace), mýtus (dává epicky barvitou odpověď na
kosmologické i mravní otázky), sen
(podvědomí i nevědomí, jejichž význam objevily psychoanalýza a pro literaturu surrealismus
- tj. lit. směr, se kterým se setkáváme ve 30.letech 20. stol., pracuje s
představami, asociací; představitelé V.Nezval, A.Breton, Salvador Dalí), fantasmagorie (provází rozpad osobnosti
duševně nemocných a spadá už do sféry psychiatrie - např. prokletí básnící,
bídníci), alternativní poznání (fantazie
jako alt. poz. jevů pomocí odvážné analogie a radikálně odlišného pohledu na
věc, kdy "všechno je jinak"; např. ve vědeckých objevech,
filozofických teorií, ve vědeckofantastické lit.)
1)
POHÁDKA - dříve též báchorka; je to
prozaický žánr lidové slovesnosti, má poutavý děj, v němž dobrý, statečný a
obětavý hrdina překonává nástrahy a nebezpečí, aby splnil obtížný a záslužný
úkol, a to s pomocí nadpřirozených bytostí nebo kouzelných předmětů.
-
děj
se vypravuje se samozřejmostí, jako by šlo o něco, co se skutečně událo, čemu
však posluchač nemusí věřit, neboť pohádka se neváže k žádné historické
události, ani k určité osobě, není tedy časově ani místně situována (na rozdíl
od pověsti, která právě naopak vystupuje s nárokem na věrohodnost)
-
prostředí
i charakteristika postav jsou v pohádce podány co nejúsporněji, pouze
nejnezbytnějšími, zcela jednoznačnými rysy, jež mají zpravidla ustálenou podobu
-
rámec
pohádky tvořívají ustálené vstupní formule (Byl jednou jeden král, Za devatero
horami a devatero řekami) a formule závěrečné (Zazvonil zvonec a pohádky je
konec, A jestli neumřeli, tak tam žijí dodnes); uplatňují se zde magická čísla
3,7 a 9
-
podle
toho, jakou povahu mají hrdinové a děje v pohádce, dělíme pohádku na několik
skupin: 1) kouzelné (fantastické) -
zachycují začarované krajiny, palác, chaloupky na muřích nožkách, draky,
ježibaby, mluvící zvířata, atd. Hrdinové se proměňují, mohou se stát
neviditelnými, zemřít a znovu ožít (Pták
Ohnivák a liška Ryška, Tři zlaté vlasy děda Vševěda)
2) zvířecí - zvířata vystupující jako
lidé
3) legendární - vystupují zjednodušené a
zlidštěle pojaté postavy biblické; jsou založeny na biblických námětech a
postavách (Kristus, sv. Petr). Líčí např. posmrtné putování duší do nebe
4) novelistické - hrdinové musí zpravidla
spoléhat na vlastní schopnosti; převládá běžná životní skutečnost, vítězí vtip
a moudrost hrdinů (pohádky o hloupém Honzovi, Chytrá horákyně)
-
pohádky:
lidové a umělé (vznikaly později na podkladě lidových)
-
vychází
z mýtu
-
sběratelé
pohádek(poč.19.stol.): bratři Grimmové, K.J. Erben, B. Němcová, Josef Štefan
Kubín, Jakub Malý, Václav Říha
-
Jan
Drda - České pohádky
arabská sbírka - Tisíc, a jedna noc
-
umělé
pohádky: W. Hauff, H.Ch. Andersen, O. Wilde, A. de Saint-Exupéry, Tolkien,
Astrid Lindgrenová; u nás: K.+ J. Čapek, Jiří Mahen. J. Wolker, F.Hrubín,
V.Čtvrtek, O.Sekora
2)
MÝTUS - (řec.=vyprávění,
čes.=báje); epický útvar; příběhy, do nichž lidé dávných dob a kultur vtělili
své představy o vzniku světa a jeho povaze, o životě bohů, o přírodních jevech
a jejich příčinách, o člověku
-
tyto
představy obsahují iracionální fantastický výklad mnoha otázek, jež člověka v
přírodě i jeho osudu znepokojovaly
-
byl
spjat s náboženskými představami a praktikami tehdejšího člověka, s obřady a
rituály, a měl magickou povahu
-
mýtus
jako vyprávění - vypovídal o historii bohů a démonů, o vzniku a charakteru
světa, o podstatě lidské přirozenosti
-
jednotlivé
představy o působení nadpřirozených sil na vznik a vývoj světa a původ
přírodních jevů, úkazů a skutečnosti (východ a západ slunce, hrom a blesk,
původ jezer, řek, rostlin, zvířat i člověka) tvoří obsah bájí
-
báje
byly tradovány ústní lidovou slovesností a stávaly se tematickým zdrojem řady
uměleckých lit. děl
-
někteří
mýtičtí hrdinové se stali dokonce tak oblíbenými, že přetrvávají jako symboly a
vstoupili do ustálených jazykových pojmenování - Paridovo jablko, Achillova
pata, silný jako Herkules, lstivý jako Odysseus atd.
-
soubor
bájí se nazývá mytologie; pro evropskou kulturu má
základní význam bájesloví řecké a prostřednictvím křesťanství i mytologie
hebrejská
POVĚST - epický žánr lidové prózy
využívající fantastických představ; v porovnání s pohádkou je pověst více
vázána krajovou a národní příslušností i dobou, kdy se naivní fantazií opředená
událost seběhla; činí si nárok na věrohodnost
-
jednoduchý
děj bývá strašidelný, rozmarný a často mravoličný, neboť pověsti vyjadřují víru
v nadosobní mravní řád
-
styl
vyprávění je objektivní a věcný až strohý
-
rozlišujeme: 1. pověsti místní,
vztahující se ke konkrétní studánce, kapličce, k hradu, kopci či domu apod.
Vyprávějí o jejích kouzelné moci a skrytém tajemství (např. poklad);
Osvětlují-li původ místních názvů, nazývají se pověsti etiologické (o vrchu Čertovo břemeno, o Strašnicích).
2.
pověsti historické, kupř. tzv. staré
pověsti české v Jiráskově podání, dokreslují prostřednictvím lidových představ
společenské poměry minulosti a bývají proto součástí starých kronik.
3.
reálný základ mají i pověsti o výjimečných
lidech s nápadnou tělesnou nebo duševní vlastností (siláci, chytráci,
mrzáci), o řemeslech i zvláštních lidských osudech (neštěstí, vraždy, zdánlivě
mrtví).
4.
pověsti heraldické osvětlují původ
šlechtických erbů, městských domovních znamení, rodových tradic.
5.
početně nejrozšířenější jsou pověsti
démonické vycházející z pověr o nadpřirozených bytostech (vodník,
polednice, klekánice, čert). Zejména jimi se inspiroval K.J. Erben v Kytici z pověstí národních.
3)
SCIENCE FICTION - vědeckofantastická lit.
-
do
konce 50. let 20. stol. charakterizována využitím a extrapolací stávajících
poznatků vědy a techniky k vytváření a zkoumání situací odehrávajících se v
reálném světě, často v budoucnosti či vzdáleném vesmíru
-
moderní
sci-fi je chápána jako laboratoř, kde je ve změněných (často extrémních)
podmínkách zkoumán člověk a jeho reakce na nové objevy a vynálezy, kosmické
cesty, setkání s mimozemšťany, na katastrofy a jejich překonání
-
za
první sci-fi je považován román Frankenstein
čili Moderní Prométheus M.V.
Shelleyové
-
žánr
konstituovali v 2. pol. 19. stol Jules Verne a Herbert George Wells
-
v
období mezi dvěma světovými válkami měly na vývoj sci-fi velký vliv americké
časopisy Amazing Stories a Astounding, ale po 2. světové válce se těžiště
sci-fi přesunulo z časopisů k původním knihám
-
k
nejvýznamnějším moderním autorům sci-fi patří R.Bradbury, O.S.Card (Marťanská
kronika), A.Clarke, S.Lem, C.J.Cherryhová
-
prvky
sci-fi lze nalézt i v dílech významných světových spisovatelů - K.Čapek,
A.France, J.R.Kipling, J.London, A.Tolstoj
-
v
české lit. se první sci-fi objevila již koncem 19. stol. (S.Čech - Výlety pana Broučka); v období mezi
dvěma světovými válkami a po 2.sv. válce převládala dobrodružná, zábavná forma
žánru (F.Běhounek, Karel Hloucha)
-
moderní
česká sci-fi odvozuje svůj původ od děl uznávaných autorů, např. K.Čapka,
J.Weisse, na které v 60. letech navázali J.Nesvadba, L.Souček; na konci 70.let
začali publikovat Jaroslav Veis, Ondřej Neff, K.Blažek
-
filmová
sci-fi existuje od počátku kinematografie (Cesta
na Měsíc, 1902); jeho vrcholná díla patří k nejúspěšnějším filmům (Jurský park, Hvězdné války)
-
zpracovává
literární díla (451 stupňů Fahrenheita,
Blade Runner), vyvolává děs a napětí (Vetřelec,
Terminátor) i přivádí k zamyšlení (Charly
Zardoz,2001: Vesmírná odysea)
-
český
sci-fi film se zrodil v roce 1921 (Otrávené
světlo, Příchozí z temnot) a vyvrcholil v 70. letech (komedie s náměty
M.Macourka Zabil jsem Einsteina, pánové,
Zítra vstanu a opařím se čajem); k nejvýznamnějším dílům patří filmy
K.Zemana (Vynález zkázy, Cesta do pravěku)
4)
MAGICKÝ REALISMUS
-
střetává
se zde fantazie se skutečností
-
50.-60.
léta - Latinská Amerika, Kirgistán, stř. Asie
-
představitelé: G.G.Marquéz (100 roků
samoty, Kronika ohlášené smrti, O lásce a jiných věcech), A.Carpentier,
Č.Ajtmanov (román Popraviště, povídka
Džanyla), M.Bulgakov (Psí srdce, Mistr a Markétka)
5)
FANTASY LITERATURA
-
Rowlyngová, Tolkien