17. ROLE HUMORU V LITERATUŘE

 

Humor = (lat. vlhkost, vláha, tekutina); je to určitý způsob nazírání na skutečnost

-          jeden z druhů komična, kladné osvojení skutečnosti

-          základním znakem je zveličení dílčích nedostatků objektu nebo situace tak, aby se projevila jejich nesouměrnost a nepodstatnost vzhledem ke skutečnosti a logice

 

Druhy humoru:

1) SATIRA - (z lat. satura - mísa naplněná rozmanitým ovocem); autor se zabývá jevy hodné kritiky, které jsou nežádoucí

-          báseň, próza nebo drama vysmívající se nedostatkům ve společnosti nebo lidským pokleskům a chybám

-          tvorba kriticky hodnotící a odsuzující dané nedostatky

-          původně to byla posměšná báseň (Aristofanés), lit. žánr, který se postupně stal druhem humoru

 

Vývoj:

 

Od počátku do 15. století:

-          středověké satiry - Podkoní a žák (česká veršovaná satira neznámého autora z konce 14. stol.; zachycuje hádku žáka a panského sluhy (vychloubání a vzájemné hanění stavu žákovského a dvorských úředníků)

                    - Hradecký rukopis - skládá se z desatera a ze

   sedmi satir o řemeslnících a konšelích

                    - Mastičkář

                    - Píseň veselé chudiny - žákovská poezie

 

15. století:

-          Vavřinec z Březové - Báseň vznešené koruny české - satirické zobrazení zděšeného útěku křižáků

-          F. Rabelais - Gargantua a Pantagruel - satira na středověkou spol., M. de Cervantes - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

 

16. století:

-          Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - Satira k sv. Václavu

 

17. - 18. století:

-          Satira na čtyři stavy

-          Swift - Gulliverovy cesty - satira spol. poměrů v Anglii v 18. stol. = pikareskní román

 

Realismus:

-          K.H. Borovský - Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra

-          B. Němcová - V zámku a podzámčí

 

1. polovina 20. století:

-          J. Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka

-          Z. Jirotka - Saturnin

 

 

2) IRONIE - skrytý výsměch, který vyjadřujeme řečí opačného smyslu

-          je založena na rozporu mezi běžně užívaným významem slova a jeho významem v určité jedinečné situaci; musí být jednoznačná

-          persifláž - druh ironie, jejímž záměrem je zesměšnit napodobené dílo nebo autora; má zpravidla formu parodie nebo ironizujících narážek (aluze)

 

 

3) ABSURDITA - odporuje příčinnému uspořádání světa, zdravému rozumu

-          předchůdci - Shakespeare, Cervantes, A.E. Poe, Gogol, Kafka

-          v 50.-60. letech vznik Absurdního divadla - V. Havel, E. Ionesco, S. Beckett

 

4) GROTESKA - a) divadlo - žánr komedie těžící z paradoxu vztahu komiky a tragiky; využívá zejm. nadsázku a karikaturu

              b) film - žánr komedie, zejm. z období němého filmu (Ch. Chaplin, B. Keaton); komický účin staví na překvapivých a absurdních situacích, gagech a na zjednodušeně pojatých typových postavách

-          commedia de l´arte - Arleot, Pantelon, Kolombína, Pirrot

 

5) NONSENS - nesmysl, něco samo o sobě nemyslitelné, samo v sobě obsahující zásadní rozpor (kulatý čtverec); je blízký grotesce

-          Morgenstern, Edward Leer, Caroll - Alenka v říši divů za zrcadlem

 

6) SARKASMUS - ironie nebo sebeironie vystupňovaná do jízlivého, někdy až nenávistného posměšku

 

7) ČERNÝ HUMOR - specifický druh humoru, v němž se objevují drastické a tragické motivy, situace a výroky, které jsou v záměrném protikladu ke komickému kontextu a předcházejí až do absurdit postihujících překvapivě nové souvislosti a jevy

 

8) KOMEDIE - z lat. comoedia - šaškovský zpěv), jeden ze základních žánrů dramatu, usilující o vyvolání komického účinu zobrazením veselých, komických a směšných stránek skutečnosti

-          snaží se postihnout nedostatky, vady a společenskou nepřiměřenost charakterů postav nebo se soustřeďuje na zobrazení neočekávaných komických zápletek, nedorozumění a záměn

-          několik modifikací komedie: komedie intrik, satirická kom., fraška, burleska, hudební kom., crazy kom., absurdní kom.

-          kom. má původ v oslavách boha Dionýsa v Řecku, kde se postupně vyvinula jako protipól tragédie

 

-          commedia dell´arte - typ italského improvizovaného div., navazujícího na tradici antického mimu a římské atellany

-          základní rysy: hráli v něm profesionálové, základem představení byl scénář, na jehož základě herci improvizovali dialog; jednotlivé postavy představovaly ustálené typy, charakterizované stálou maskou a kostýmem (např. Pantalone, Kolombína, Pierot, Arleot)