2. LITERATURA A VÍRA, NÁBOŽENSTVÍ

 

1. NÁBOŽENSTVÍ = reálný, životní, osobní vztah člověka k transcendentní (překračující, přesahující; to, co je vzhledem k nějaké věci mimo tuto věc samu, co radikálně překračuje hranice reality; např. v křesť. je Bůh t. příčinou světa, tedy je světu t.)

skutečnosti

-          v náb. hraje větší roli pocitová stránka než rozum

-          dogma = neměnná pravda

 

ROZDĚLENÍ:

-          náboženství podle vyspělosti - 1) přírodní = primitivní -> náb. kulty různých kmenů a přírodní kulty

                                  2) vyspělá = kulturní, tzn., že

   společnost musela dospět do určitého vývoje -> odráží se v lit.;

   patří sem islám, křesťanství, židovské náb., buddhismus,

   hinduismus               

   - sdružení = církev

 

-          náb. podle toho, kde se zrodila - 1) národní

                                     2) univerzální - křesťanství

 

-          náb. podle Boha - 1) monoteistické

                     2) polyteistické

                     3) panteistické

 

VÍRA = vnitřní souhlas s něčím, co si nemůžeme ověřit

 

2. 3 TYPY TEXTU

 

1. kanonizované (neměnné - nikdo tam nesmí nic připsat, jsou to posvátné texty) náboženské texty - Bible, Korán, legendy

 

2. texty ovlivněné středověkou univerzální ideologií

 

3. texty, které vznikaly až ve 20. století - Deml, Durych, Čep, nebo autoři, kteří příběhy o náboženství zpracovávají

 

3. 6.-14. STOLETÍ - STŘEDOVĚKÉ NÁBOŽENSKÉ TEXTY

-          nová fáze rozvoje lit. z důvodu formování nového společenského řádu (feudalismu) a jednak z důvodu rostoucí váhy křesťanství

 

Světový názor středověkého člověka vyrůstal pod silným vlivem křesťanství. Na něm spočívala nejen víra a tehdejší morálka, ale celé společenské myšlení a názory na umění. Hlásí se např. ve výkladu o neměnnosti řádů světa, v přesvědčení o existenci trvalých, odedávna platných pravd, kterým je třeba se podřídit. Na stejném základě spočívá představa o trvalém rozdělení společnosti na "trojí lid" - duchovní, páni a poddaní.

S náb. se silně uplatňoval i transcendentální prvek -> smysl všeho na světě je určován především vztahem k vyššímu řádu, k nadpozemskému světu, k bohu. Ve všem se hledá odraz činnosti a vůle boží. Do popředí se dostávají metafyzické, náboženské hodnoty -> i v umění se dostává do popředí náb. tematika.

 

-          křesťanství ovlivňovalo život, vývoj kultury a umění, pohled na svět, politiku -> ovlivnění středověké literatury po stránce formální - psali se legendy (dílo s neobvyklým nebo nadpřirozeným námětem), epištoly, modlitby, středověká kázání, duchovní písně, duchovní eposy (Božská komedie - rozdělena do tří částí a tří veršovaných strof; 3 znamenala božskou trojici, kříž má tři konce), divadlo (námětem se stalo ukřižování = pašijové hry, hry o narození Ježíše Krista, okruh her o třech Mariích, Mastičkář)

   a po stránce obsahové - hrdinové jsou světci (byli obdivováni,

   vyznačuje se nejen silou víry a oddaností bohu, ale i moudrostí,

   mravní dokonalostí a odvahou, i rytířskou statečností)

 

-          vznik anonymních děl (to, že něco umím není moje zásluha, ale zásluha Boha)

-          běžně se opisovaly celé pasáže od někoho jiného; to se projevovalo i v malířství

-          lit. činnost byla spjatá s církví (kláštery, chrámy, školy)

-          čeští svatí - Ludmila, Václav, Vojtěch, Anežka

   staroslověnští svatí - Cyril, Metoděj

 

-          milostná lyrika (existovala) - milý reprezentoval Ježíše Krista

   duchovní lyrika - písně v kostele

 

NOVÝ ZÁKON

-          křesťanská část Bible

-          soubor 27 knih vzniklých v průběhu 1.-2. stol.př.n.l. na základě aramejsko-židovské tradice; v kánon sestaven v 2.-4. stol., nejstarší podoba psána řecky

-          na příběhu Kristova života a dějinách prvních křesťanských obcí zachyceny náb. představy raného křesťanství

-          4 evangelia (Matouše, Marka, Lukáše, Jana) + Skutky apoštolů + 21 epištol + Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) + Kniha apokryfů

-          vyprávění o Kristově životě a jeho učení

-          určitá ustálená spojení - Kainovo znamení, Jobova zvěst, někdo je Jidáš, nevěřící Tomáš, Sodoma Gomora

 

KORÁN

= svatá kniha Muslimů; vznikl 610-632, kanonizován 651-656

-          má rýmovanou formu; 144 súr (nejsou řazeny chronologicky)

-          etické a právní normy

-          určuje život věřících; bůh Alláh, prorok je Mohammed

-          Václav Budovec z Budova jako první u nás v 17. stol. přeložil Korán

 

STŘDOVĚKÉ EPOSY:

-          zvláště hrdinská epika dochovaná ve Francii a v Německu

-          typem franc. hrdinské epiky jsou chansons de gest - písně o činech

 

PÍSEŇ O ROLANDOVI (Francie)

-          zachované události z 8. století, kdy vojska Karla Velikého bojovala ve Španělsku

 

PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH (Německo; 13. stol.)

-          hlavní postavou je Siegfried

-          i v této veršované skladbě se prvky historické mísí s pozdějšími doplňky

-          hudbu později k této skladbě složil R. Wagner

 

SLOVO O PLUKU IGOROVĚ (slovanská lit.; 12. stol.)

 

PÍSEŇ O CIDOVI (Španělsko, 12. stol.)

- hlavní postava je skutečná historická osoba - Ruy Diaz de Bivar

 

 

4. 16.-17. STOLETÍ - BAROKO

Návrat ke středověku. Baroko v lit. představuje umělecké vidění světa a člověka v něm jako dynamický a rozporuplný proces cesty od hmotného k duchovnímu, k Bohu. Vzrostla znovu váha víry. Spisovatelé hledali jistotu, obraceli se do věčnosti, k nadosobním a často nadpozemským silám i hodnotám. Postavili člověka znovu mezi absolutní síly zla a dobra, Satana a Boha, zatracení a vykoupení.

 

-          Fridrich Bridel - báseň Co bůh? Člověk? - uvažuje o otázkách nicotné lidské existence proti dokonalosti existence boží; J.A. Komenský, Adam Václav Michna z Otradovic

-          z Itálie známý Torquato Tasso - nábožensko-hrdinská epopej Osvobozený Jeruzalém; z Anglie John Donne (anglický kazatel, satirik) - báseň Hymna k Bohu a otci, John Milton - Ztracený ráj, Ráj znovu nabytý (duchovní eposy na biblická témata

-          sbírka české duchovní písně - Loutna česká

 

 

5. KATOLICKÁ PRÓZA VE 20. STOLETÍ

- lit. už nebyla dogmaticky určována

 

a) vychází od věřících spisovatelů - představitelé katolické prózy: Čep (Dvojí domov, Zeměžluč, Letnice), Durych (Bloudění, Rekviem), Deml (Zapomenuté světlo, Moji přátelé)

b) spisovatelé píšící o světcích z hlediska člověka 20. století - Satanské verše

c) literatura, která je inspirována náb. texty - Biblí; tzn., že zpracovává biblické náměty - Olbracht (Biblické příběhy), Čapek (ve svých apokryfech), T. Mann (Josef a bratří jeho)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ukázky:

 

Hospodine, pomiluj ny - autorství připisováno sv. Vojtěchovi

 

Hospodine, pomiluj ny!

Jezukriste, pomiluj ny!

Ty, spase všeho mira,

spasiž ny i uslyšiž

Hospodine, hlasy našě!

Daj nám všěm, Hospodine,

žizn a mír v zemi!

Krleš! Krleš! Krleš"

 

 

Nový Zákon - Žalm 31 - Hospodine, utíkám se k tobě

 

Hospodine, utíkám se k tobě,

   kéž nejsem navěky zahanben;

   pomoz mi vyváznout pro tvou spravedlnost!

Skloň ke mně své ucho,

   pospěš, vysvoboď mě,

buď mi skálou záštitnou,

   buď opevněným domem pro mou spásu.

Tys můj skladní štít a pevná tvrz má,

   veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.

Vyvleč mě z té sítě,

   již mi nastražili,

   vždyť ty jsi záštita má,

Svého duch kladu do tvých rukou,

   vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.

 

 

JOHN DONNE - Hymna k Bohu a Otci

 

Zda odpustíš mi hřích, jenž spáchán byl,

už v ráji kdys, a přece je můj hřích?

Zda odpustíš mi hříchy, v nichž jsem žil

a žiji dosud, ač se kaji z nich?

A kdybys vše mi odpustil,

mám větší hřích.

 

Mám hřích a to je strach, že v chvíli chvil,

kdy zemru, rozmeteš mne jako prach.

Při Sobě přísahej, že Syn, jak byl,

i při mé smrti bude světlem v tmách!

To kdybys, Pane, učinil,

pak nemám strach.

 

 

BEDŘICH BRIDEL - Co Bůh? Člověk

 

Co Bůh? Člověk?

Kdokolivěk?

Co já? Co ty?

Bože svatý?

Já hřích, pych, lest:

tys sláva, čest.

Já hnis, vřed, puch:

tys čistý duch.

 

Tak, jak mohu,

o mém Bohu

zpívám, vzdychám

i pospíchám,

k nohám padám,

chvály skládám,

jak i první, tak v poslední

okamžení.