22. APOLLÓNSKÝ
A DIONÝSOVSKÝ ASPEKT V LIT.
1.
Apollónský aspekt = klidný, jasný,
harmonický, soulad prvků; představitelem může být malíř, sochař, epický básník
-
podle
řeckého boha světla a slunce Apollóna - původce harmonie
-
typ
založený na rozumové jasnosti, uměřenosti a vznešenosti
Dionýsovský aspekt = ztělesňuje živel
tajemný, iracionální, vášnivý; představitelem může být hudebník, tanečník,
herec, lyrický básník
-
podle
řeckého boha vína Dionýsa
-
spočívá
v iracionálním, smyslově opojném, disharmonickém pojetí tvorby
Toto
rozdělení je Nietzscheova
filozofická koncepce dvou typů kultury a dvou typů lidského přístupu ke světu.
->
rozum a cit - principy, které jsou pro lit. a její vývoj určující. Rozum je
negací citu.
Existují
období, která upřednostňují racionální uvažování a v nichž tedy rozum vítězí
nad citem. Naopak někdy se lidé zase řídili svými city a rozum se dostal do
pozadí.
2. ANI ROZUM ANI CIT
Antika a renesance jsou takovými obdobími,
kdy se neupřednostňoval ani rozum ani cit. Tyto pojmy tedy nejsou pro lit. té
doby důležité. Díla vzniklá v této době jsou obsahově rozmanitá a různorodá, a
proto někdy zvítězil cit (např. Antigona pohřbí svého bratra) a někdy zase
rozum (např. obětování Ifigénie).
3. DURAZ NA CIT
je
charakteristický pro středověk, baroko, romantismus a některé moderní směry.
Ve
středověku se vytváří dogmata, jejichž
základ je nezpochybnitelný - člověk v ně věří, ale rozumově o nich neuvažuje.
Souvisí to s křesťanstvím a s vírou.
Také
v baroku je v popředí cit a to kvůli nedůvěře v rozum (šok ze 30leté
války). Pro baroko je typický kontrast, smyslovost, dynamičnost, zdobnost. V
obou těchto obdobích vítězila láska k Bohu.
-
představitelé: Torquato Tasso Osvobozený
Jeruzalém, J.Milton Ztracený ráj,
Bohuslav Balbín Rozprava na obranu jazyka
slovanského, zvláště českého, A.Michna z Otradovic Loutna česká
Preromantismus - zdůrazňuje citové hodnoty
prostého člověka
-
lit.
tohoto období zobrazuje ideální svět a prostředí, odlišné od přítomnosti, a
proto od soudobé civilizace utíká do vzdálené minulosti (hlavně do středověku,
kt. si idealizovali) nebo do exotického prostředí dalekých krajů, hlavně
orientálních
-
ideálním
prostředím bývá romantikům přírodní svět neporušený civilizací
-
vrchol
v německé lit. - Goethe (Utrpení mladého
Werthera, Faust), F.Schiller (Loupežníci,
Valdštejn)
Romantismus - 20.a30. léta 19.stol.
-
rozpor
mezi rozumem a citem, vítězí láska k člověku
-
hrdina
je nešťastný, nespokojený, nevyvíjí se; žena jako hrdinka - pouze objekt lásky,
autora nezajímají její pocity
-
subjektivní
přístup ke skutečnosti
-
hl.
lyricko-epická báseň, eposy
-
představitelé: G.G.Byron Childe Haroldova
pouť, Percy Bysshe Shelley Odpoutaný
Prometheus, W.Scott, V.Hugo, Stendhal, A.S.Puškin, M.J.Lermontov,
K.H.Mácha, J.K.Tyl, K.J.Erben
Z
moderních lit. směrů, které jsou ovlivněny iracionálními principy, jmenujme
např.:
symbolismus -
vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů,
vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ ->
rozvoj básnické obraznosti)
-
důraz
na hudebnost verše, volný verš, podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
-
Ch.Baudelaire,
P.Verlaine, A.Rimbaud, S.Mallarmé, O.Březina
impresionismus -
sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady,
neopakovatelné chvíle
-
potlačení
rozumové účasti na obsahu
-
volné
řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
-
P.Verlaine,
A.Sova, F.Šrámek
dekadence -
zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem
-
únik
básníků z reálného světa do světa snů, k mystice
-
P.Verlaine,
O.Wilde, K.Hlaváček, J.Karásek ze Lvovic
surrealismus - nadrealismus; zakladatel
André Breton
-
vyjádření
bezprostředních dojmů, fantazie a snu; psychický automatismus (volný tok obrazů
bez rozumové kontroly a zábran)
-
V.Nezval
expresionismus - vyjádření obavy o osud
člověka, vyjádření duševních pocitů - děsu, hrůzy z násilí
-
Lev Blatný, L.Klíma, J.Weis
4. DURAZ NA ROZUM
Na
racionálních principech staví tyto směry - klasicismus, osvícenství, realismus
a některé mod. směry.
Klasicismus -
hl. ve Francii, základem zde bylo pojetí člověka a rozum. Proti mysticismu
baroka požadoval klasicismus rozumovou kázeň, krásu spatřoval v pravdě, kt.
byla určena.
-
lit.
byla rozdělena na vysokou (óda,
epos, tragédie -> měly zobrazovat život vysokých vrstev, náměty většinou z
antických dějin nebo mytologie) a nízkou
(komedie -> jen zde se směly objevovat i postavy neurozené, náměty ze
současnosti), přísně od sebe měly být odděleny komika a tragičnost
-
klasické drama dodržovalo tři jednoty:
jednotu času (vylíčený příběh se musel odehrát během 24 hodin), místa (musel se
odehrát na jediném místě) a děje (zaměření k jednomu ději vylučovalo odbočky a
vedlejší děje)
-
pravidla
klasicismus zformuloval Nicolas Boileau
-
přednost
rozumu před citem, kolektivu před individualismem
-
představitelé: tragédie - Pierre
Corneille Cid, Jean Racine Faidra; satira a komedie - Jean de La
Fontaine Bajky, Moliere (Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Zdravý nemocný)
Osvícenství - je založeno na fil. směru
racionalismu
-
osvícenci
kritizují vládnoucí řád, církev, hlásají právo člověka na svobodný život a
rozhodování
-
důvěra
v rozum jim dodává přesvědčení o neustálém pokroku
-
mysleli
si, že čím víc získají informací o světě (biologie, chemie, fyzika), tím lépe
ho poznají -> encyklopedisté: Denis Diderot
-
představitelé: Voltaire (Candide,
Prosťáček, autor směšnohrdinského eposu - parodie na epos hrdinský), Daniel
Defoe Robinson Crusoe, Henry
Fielding, Jonathan Swift Gulliverovy
cesty
Realismus - pokus o objektivní
zachycení skutečnosti, zobrazování života současného člověka, zejm. z nižších
vrstev, realismus chce spodobnit průměrného člověka a sledovat ho ve vývoji,
zachytit životní prostředí
-
souvisel
s fil. směrem pozitivismem (vršil určitá fakta)
-
rozvoj
moderních vědních oborů, fyziky, chemie
-
soc.
konflikt (Zola Germinal), společ.
konflikt (Tolstoj Anna Kareninová)
-
ženy
hrdinky, hrdina prochází vývojem -> román, spousta popisů (chce nás seznámit
s prostředím), psychologie postav, jazyk - nářečí -autentičnost Maryša
-
nevzniká
humoristický román, protože kritizovali společnost, kt. se jim nelíbila; pouze Kronika Piskwickova klubu
-
představitelé: Ch.Dickens, H.de Balzac (Otec
Goriot, Evženie Grandetová), G.Flaubert, E.Zola, Gončarov, Tolstoj,
Dostojevskij, H.Ibsen, K.V.Rais, T.Nováková, bratři Mrštíkové
Moderní
lit. směry s racionálními principy jsou např.:
futurismus do
umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život
-
obraz
světa v pohybu, osvobození slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu + odstraněna
interpunkce
-
F.T.Marinetti,
Majakovskij
kubismus -
v malířství P.Picasso
pozitivismus -
lit. se zabývala problematikou těžkého života vesnického člověka, emancipací
žen, asimilací národnostních menšin, zejm. Židů
-
H.Sienkiewicz
civilismus -
obraz technických vymožeností, moderního života a světa, oslava všedních věcí,
lidské práce
-
W.Whitman,
S.K.Neumann