22. APOLLÓNSKÝ A DIONÝSOVSKÝ ASPEKT V LIT.

 

1.

Apollónský aspekt = klidný, jasný, harmonický, soulad prvků; představitelem může být malíř, sochař, epický básník

-          podle řeckého boha světla a slunce Apollóna - původce harmonie

-          typ založený na rozumové jasnosti, uměřenosti a vznešenosti

 

Dionýsovský aspekt = ztělesňuje živel tajemný, iracionální, vášnivý; představitelem může být hudebník, tanečník, herec, lyrický básník

-          podle řeckého boha vína Dionýsa

-          spočívá v iracionálním, smyslově opojném, disharmonickém pojetí tvorby

 

Toto rozdělení je Nietzscheova filozofická koncepce dvou typů kultury a dvou typů lidského přístupu ke světu.

 

-> rozum a cit - principy, které jsou pro lit. a její vývoj určující. Rozum je negací citu.

Existují období, která upřednostňují racionální uvažování a v nichž tedy rozum vítězí nad citem. Naopak někdy se lidé zase řídili svými city a rozum se dostal do pozadí.

 

2. ANI ROZUM ANI CIT

Antika a renesance jsou takovými obdobími, kdy se neupřednostňoval ani rozum ani cit. Tyto pojmy tedy nejsou pro lit. té doby důležité. Díla vzniklá v této době jsou obsahově rozmanitá a různorodá, a proto někdy zvítězil cit (např. Antigona pohřbí svého bratra) a někdy zase rozum (např. obětování Ifigénie).

 

3. DURAZ NA CIT

je charakteristický pro středověk, baroko, romantismus a některé moderní směry.

Ve středověku se vytváří dogmata, jejichž základ je nezpochybnitelný - člověk v ně věří, ale rozumově o nich neuvažuje. Souvisí to s křesťanstvím a s vírou.

Také v baroku je v popředí cit a to kvůli nedůvěře v rozum (šok ze 30leté války). Pro baroko je typický kontrast, smyslovost, dynamičnost, zdobnost. V obou těchto obdobích vítězila láska k Bohu.

-          představitelé: Torquato Tasso Osvobozený Jeruzalém, J.Milton Ztracený ráj, Bohuslav Balbín Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého, A.Michna z Otradovic Loutna česká

 

 

Preromantismus - zdůrazňuje citové hodnoty prostého člověka

-          lit. tohoto období zobrazuje ideální svět a prostředí, odlišné od přítomnosti, a proto od soudobé civilizace utíká do vzdálené minulosti (hlavně do středověku, kt. si idealizovali) nebo do exotického prostředí dalekých krajů, hlavně orientálních

-          ideálním prostředím bývá romantikům přírodní svět neporušený civilizací

-          vrchol v německé lit. - Goethe (Utrpení mladého Werthera, Faust), F.Schiller (Loupežníci, Valdštejn)

 

 

Romantismus - 20.a30. léta 19.stol.

-          rozpor mezi rozumem a citem, vítězí láska k člověku

-          hrdina je nešťastný, nespokojený, nevyvíjí se; žena jako hrdinka - pouze objekt lásky, autora nezajímají její pocity

-          subjektivní přístup ke skutečnosti

-          hl. lyricko-epická báseň, eposy

-          představitelé: G.G.Byron Childe Haroldova pouť, Percy Bysshe Shelley Odpoutaný Prometheus, W.Scott, V.Hugo, Stendhal, A.S.Puškin, M.J.Lermontov, K.H.Mácha, J.K.Tyl, K.J.Erben

 

Z moderních lit. směrů, které jsou ovlivněny iracionálními principy, jmenujme např.:

symbolismus - vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ -> rozvoj básnické obraznosti)

-          důraz na hudebnost verše, volný verš, podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit

-          Ch.Baudelaire, P.Verlaine, A.Rimbaud, S.Mallarmé, O.Březina

 

impresionismus - sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle

-          potlačení rozumové účasti na obsahu

-          volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)

-          P.Verlaine, A.Sova, F.Šrámek

 

dekadence - zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem

-          únik básníků z reálného světa do světa snů, k mystice

-          P.Verlaine, O.Wilde, K.Hlaváček, J.Karásek ze Lvovic

 

surrealismus - nadrealismus; zakladatel André Breton

-          vyjádření bezprostředních dojmů, fantazie a snu; psychický automatismus (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran)

-          V.Nezval

 

expresionismus - vyjádření obavy o osud člověka, vyjádření duševních pocitů - děsu, hrůzy z násilí

- Lev Blatný, L.Klíma, J.Weis

 

4. DURAZ NA ROZUM

Na racionálních principech staví tyto směry - klasicismus, osvícenství, realismus a některé mod. směry.

Klasicismus - hl. ve Francii, základem zde bylo pojetí člověka a rozum. Proti mysticismu baroka požadoval klasicismus rozumovou kázeň, krásu spatřoval v pravdě, kt. byla určena.

-          lit. byla rozdělena na vysokou (óda, epos, tragédie -> měly zobrazovat život vysokých vrstev, náměty většinou z antických dějin nebo mytologie) a nízkou (komedie -> jen zde se směly objevovat i postavy neurozené, náměty ze současnosti), přísně od sebe měly být odděleny komika a tragičnost

-          klasické drama dodržovalo tři jednoty: jednotu času (vylíčený příběh se musel odehrát během 24 hodin), místa (musel se odehrát na jediném místě) a děje (zaměření k jednomu ději vylučovalo odbočky a vedlejší děje)

-          pravidla klasicismus zformuloval Nicolas Boileau

-          přednost rozumu před citem, kolektivu před individualismem

-          představitelé: tragédie - Pierre Corneille Cid, Jean Racine Faidra; satira a komedie - Jean de La Fontaine Bajky, Moliere (Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Zdravý nemocný)

 

Osvícenství - je založeno na fil. směru racionalismu

-          osvícenci kritizují vládnoucí řád, církev, hlásají právo člověka na svobodný život a rozhodování

-          důvěra v rozum jim dodává přesvědčení o neustálém pokroku

-          mysleli si, že čím víc získají informací o světě (biologie, chemie, fyzika), tím lépe ho poznají -> encyklopedisté: Denis Diderot

-          představitelé: Voltaire (Candide, Prosťáček, autor směšnohrdinského eposu - parodie na epos hrdinský), Daniel Defoe Robinson Crusoe, Henry Fielding, Jonathan Swift Gulliverovy cesty

 

Realismus - pokus o objektivní zachycení skutečnosti, zobrazování života současného člověka, zejm. z nižších vrstev, realismus chce spodobnit průměrného člověka a sledovat ho ve vývoji, zachytit životní prostředí

-          souvisel s fil. směrem pozitivismem (vršil určitá fakta)

-          rozvoj moderních vědních oborů, fyziky, chemie

-          soc. konflikt (Zola Germinal), společ. konflikt (Tolstoj Anna Kareninová)

-          ženy hrdinky, hrdina prochází vývojem -> román, spousta popisů (chce nás seznámit s prostředím), psychologie postav, jazyk - nářečí -autentičnost Maryša

-          nevzniká humoristický román, protože kritizovali společnost, kt. se jim nelíbila; pouze Kronika Piskwickova klubu

-          představitelé: Ch.Dickens, H.de Balzac (Otec Goriot, Evženie Grandetová), G.Flaubert, E.Zola, Gončarov, Tolstoj, Dostojevskij, H.Ibsen, K.V.Rais, T.Nováková, bratři Mrštíkové

 

 

Moderní lit. směry s racionálními principy jsou např.:

futurismus do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život

-          obraz světa v pohybu, osvobození slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu + odstraněna interpunkce

-          F.T.Marinetti, Majakovskij

 

kubismus - v malířství P.Picasso

 

pozitivismus - lit. se zabývala problematikou těžkého života vesnického člověka, emancipací žen, asimilací národnostních menšin, zejm. Židů

-          H.Sienkiewicz

 

civilismus - obraz technických vymožeností, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce

-          W.Whitman, S.K.Neumann