24. IDEA PRAVDY V LIT.

PRAVDA (z řec. alétheia, lat. veritas) je filozofický termín označující základní hodnotu poznání; určení této hodnoty pak závisí na postoji každého filozofa.

- jednotná definice pravdy neexistuje

- pravdivý, správný odraz skutečnosti v myšlení, jehož kritériem je koneckonců praxe

- pravda může být: absolutní (věčná, nezávislá na podmínkách poznání)

relativní (proměnlivá, historicky podmíněná)

subjektivní (platná jen pro určitý subjekt)

objektivní (platná obecně a takto i závazná)

- pravda a její dva zákl. směry: 1) to, co poznáváme (pravda je ztotožněna s objektivní skutečností)

2) pravda je výsledek našeho

zkoumání, poznání

- pravda jako objektivní skutečnost = to, co nás zajímá

- cílem literatury a umění je umělecké ztvárnění skutečnosti (x není cílem objektivní popis skutečnosti, ale některé směry k tomu inklinují) => pravda neexistuje v umění, hlavním cílem lit. a umění tedy není hledat pravdu

- proč není cílem lit. a umění objektivní popis skutečnosti? -

obraz není nikdy zobrazen věrně, protože tvůrcem je člověk a ten

je ovlivněn dobou, věkem, společností, pohlavím

- vztah lit. k objektivní skutečnosti: 1) lit. směry a sami autoři se snaží co nejvěrněji popsat pravdu (La Fontaine Bajky, J.Swift Gulliverovy cesty = kritika té doby)

2) autoři záměrně rezignují

na popsání pravdy

2. žánry opírající se o pravdu

- próza (x poezie je vždy subjektivnější, protože básník má omezené možnosti, prostředky - verš, rým, zvukomalba, ale na druhou stranu rychleji reaguje na skutečnost)

>> realistický, historický (ale také neobjektivní popis skutečnosti, protože autor v té době nežil; nemožnost vyjadřovat se k současnosti - u nás v letech 45-68: Václav Kaplický Kladivo na čarodějnice, František Kožík, Oldřich Daněk, Jarmila Loukotková Navzdory básník zpívá, Spartakus) román, kronika, memoáry

3. období hledající pravdu

antika - hledání etických problémů, absolutní pravdy

realismus - pravda za účelem objektivního hnutí (x socialistický realismus, který nebyl objektivní - pol. požadavky => schematická, zjednodušená lit.)

- v celém 19.stol. neexistuje jednotný umělecký směr -> roztříštěnost

4. nepodstatnost pravdy

lyrika (dadaismus, surrealismus)

magický realismus

romantismus

20.století - nechce, nehledá objektivitu, rezignuje na hledání pravdy -proč?: složitá doba

- rezignace se projevuje ve formě = rezignace na souvislý děj, vrstvení uměleckých prostředků, objevování se tabuizovaných témat, subjektivizace lit.

- moderní básnické směry -> experimentování s lit.

5. LITERATURA FAKTU

je na pomezí beletrie (její zpracování je beletristické) a odborné lit.

- měla by pracovat s ověřenými a doloženými fakty -> povinností spis. je prostudovat si tyto fakta, nesmí si domýšlet = nepřipouští se autorská licence a pokud se autor pokouší o domněnky , musí to uvést

- tato lit. je u nás populární po r.1989 -> dříve byla fakta úmyslně zamlčována, zkreslována, až teď se lidé mohli dovědět, jak to bylo (např. okolnosti kolem osvobození, v politice)

+ také u nás oblíbená lit. válečnická = military (Miloš Hubáček)

- jeden z prvních autorů Miroslav Ivanov - zabýval se problematikou rukopisů, životem B.Němcové, Máchou, zavraždění Václava

- pseudoliteratura - hledá senzaci za některými nevysvětlitelnými záhadami (Erich von Däniken)