24. IDEA PRAVDY V LIT.

 

PRAVDA (z řec. alétheia, lat. veritas) je filozofický termín označující základní hodnotu poznání; určení této hodnoty pak závisí na postoji každého filozofa.

-          jednotná definice pravdy neexistuje

-          pravdivý, správný odraz skutečnosti v myšlení, jehož kritériem je koneckonců praxe

 

-          pravda může být: absolutní (věčná, nezávislá na podmínkách poznání)

                    relativní (proměnlivá, historicky podmíněná)

                    subjektivní (platná jen pro určitý subjekt)

                    objektivní (platná obecně a takto i závazná)

           

-          pravda a její dva zákl. směry: 1) to, co poznáváme (pravda je ztotožněna s objektivní skutečností)         

                                  2) pravda je výsledek našeho     

   zkoumání, poznání

-          pravda jako objektivní skutečnost = to, co nás zajímá

 

-          cílem literatury a umění je umělecké ztvárnění skutečnosti (x není cílem objektivní popis skutečnosti, ale některé směry k tomu inklinují) => pravda neexistuje v umění, hlavním cílem lit. a umění tedy není hledat pravdu

   - proč není cílem lit. a umění objektivní popis skutečnosti? -

   obraz není nikdy zobrazen věrně, protože tvůrcem je člověk a ten

   je ovlivněn dobou, věkem, společností, pohlavím

 

-          vztah lit. k objektivní skutečnosti: 1) lit. směry a sami autoři se snaží co nejvěrněji popsat pravdu (La Fontaine Bajky, J.Swift Gulliverovy cesty = kritika té doby)

                                        2) autoři záměrně rezignují

   na popsání pravdy

 

2. žánry opírající se o pravdu

-          próza (x poezie je vždy subjektivnější, protože básník má omezené možnosti, prostředky - verš, rým, zvukomalba, ale na druhou stranu rychleji reaguje na skutečnost)

>> realistický, historický (ale také neobjektivní popis skutečnosti, protože autor v té době nežil; nemožnost vyjadřovat se k současnosti - u nás v letech 45-68: Václav Kaplický Kladivo na čarodějnice, František Kožík, Oldřich Daněk, Jarmila Loukotková Navzdory básník zpívá, Spartakus) román, kronika, memoáry

 

3. období hledající pravdu

antika - hledání etických problémů, absolutní pravdy

realismus - pravda za účelem objektivního hnutí (x socialistický realismus, který nebyl objektivní - pol. požadavky => schematická, zjednodušená lit.)

- v celém 19.stol. neexistuje jednotný umělecký směr -> roztříštěnost

 

 

4. nepodstatnost pravdy

lyrika (dadaismus, surrealismus)

magický realismus

romantismus

20.století - nechce, nehledá objektivitu, rezignuje na hledání pravdy -proč?: složitá doba

-          rezignace se projevuje ve formě = rezignace na souvislý děj, vrstvení uměleckých prostředků, objevování se tabuizovaných témat, subjektivizace lit.

-          moderní básnické směry -> experimentování s lit.

 

 

5. LITERATURA FAKTU

je na pomezí beletrie (její zpracování je beletristické) a odborné lit.

-          měla by pracovat s ověřenými a doloženými fakty -> povinností spis. je prostudovat si tyto fakta, nesmí si domýšlet = nepřipouští se autorská licence a pokud se autor pokouší o domněnky , musí to uvést

-          tato lit. je u nás populární po r.1989 -> dříve byla fakta úmyslně zamlčována, zkreslována, až teď se lidé mohli dovědět, jak to bylo (např. okolnosti kolem osvobození, v politice)

   + také u nás oblíbená lit. válečnická = military (Miloš Hubáček)

-          jeden z prvních autorů Miroslav Ivanov - zabýval se problematikou rukopisů, životem B.Němcové, Máchou, zavraždění Václava

-          pseudoliteratura - hledá senzaci za některými nevysvětlitelnými záhadami (Erich von Däniken)