25. IDEA SVOBODY V LIT.

1. SVOBODA je každé nespoutané bytí z vnějšku neovlivněné a je spojeno s určitou vnitřní schopností sebeurčení.

- absolutní sv. neexistuje - člověk je ovlivňován vnějším prostředím (spol., pol., přírodními podmínkami, dobou)

- sv. = pojem svobodného jednání a rozhodování člověka

= možnost jednat podle vlastní vůle

- mluvíme-li o sv. člověka, týká se to vždy svobody rozhodování a jednání

- Spinoza chápal svobodu jako poznanou nutnost

- 2 pojetí sv.: a) fatalismus - lidé nemohou nic dělat, nýbrž jen trpně přijímat osud (fatum)

b) voluntarismus - naproti tomu existují názory,

že v dějinách rozhoduje pouze naše vůle (z lat. voluntas), že

neexistuje objektivní, na naší vůli nezávislá nutnost

2. ANTIKA

- člověk sv. neměl, byl determinován osudem, kt. podstatně omezoval jejich svobodnou vůli - tomu se snažil čelit (Paris, Král Oidipus: osud, že zabije otce a ožení se s vlastní matkou)

- Homérské eposy -> potřebovali jistotu, řád, kt. nacházeli v osudu, jenž je neměnný

- řecké drama: Aischylos Oresteia, Elektra, Sofokles Král Oidipus, Antigona, Euripides Medeia (jednala pod vlivem svého citu - největší sv.)

3. STŘEDOVĚK

- život člověka byl naprosto závislí na boží vůli

- společenský řád byl podle představ křesťanské nauky dán Bohem, proto je nezměnitelný a člověk se mu musí podřídit -> "trojí lid" - šlechta, poddaní, lid; nebyla šance postoupit do jiného stavu (narodil-li se někdo v chudobě, stalo se tak z boží vůle a za pozemské strádání ho čeká odměna po smrti

- hlavně žáci nabourávali tento systém a některé náb. motivy pojímali humorně -> satiry, Mastičkář

- všechno je zásluha Boha, nesnažili se tedy dále rozvíjet své schopnosti

- nebyl požadavek originality -> podobné náměty, univerzálnost, která se projevovala i v jazyce = latina

4. RENESANCE

- umělecký směr bohatých měšťanů - pro ně byl středem zájmu svobodný člověk

- pro střední vrstvy sv. znamenala přítěž, člověk nevěděl pro co se má rozhodnout

- Shakespeare Hamlet -"Být, či nebýt?" chápe složitost svobodného jednání

- Boccaccio Dekameron

5. ROMANTISMUS muž musel být nešťastný x svoboda v tom, že utíkali do přírody, minulosti

6. REALISMUS člověk je determinován dobou a společností; v naturalismu je determinován pudy, biologickými potřebami

7. EXISTENCIÁLNÍ POJETÍ SVOBODY

- jedinec je odsouzený ke svobodě, je absolutně odpovědný za své činy a současně je odpovědný i za druhé: svým jednáním vytváří normu, již požaduje i po druhých, je sám - sv. v tom, že není na nikoho vázán, ale to mu zase přináší starosti, problémy => sv. jim nepomáhá

- Camus Cizinec - sv. v tom, že zabil, že má možnost se obhajovat

- Sartre Zeď

8. PROBLÉM SVOBODY TVORBY u nás v letech 1948-69

- básníci, kteří nebyli vydáváni: Oldřich Mikulášek, Karel Šiktanc, Ludvík Kundera x ti, co se přiklonili ke komunismu: Josef Kainar, F.Hrubín, Jan Skácel

- Záviš Kalandra - jediný básník, kt. byl popraven v procesech v 50.letech

1. vlna emigrantů po r.1948: Pavel Tigrid (vydával časopis Svědectví v New Yorku a v Paříži), Ferdinand Peroutka, Jiří Kolář Prométheova játra, Ivan Blatný, Fr.Listopad, Viktor Fišl

- měli větší problémy než emigranti z 2. vlny - přišli do cizí země jako první, USA mělo strach z komunismu, z východních zemí

2.vlna po r.1968: próza: E.Hostovský, M.Kundera (Nesnesitelná lehkost bytí - ještě se vyjadřuje k dění v Čechách), J.Škvorecký s manželkou Zdenou Saliverovou, P.Kohout, Arnošt Lustig, Jiří Gruša, Petr Král, Věra Linhartová, Iva Procházková

poezie: Jan Vladislav, Ivan Diviš, Antonín Brousek, Ivan Martin Jirous, K.Kryl, Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák

- dostali pomoc od emigrantů i od hostitelských zemí, protože ti chápali obsazení naší země jako okupaci

- vznikla nakladatelství ve Stockholmu, Paříži, Vídni, Torontu (68 Publishers), New Yorku