3. LIT. A FILOZOFIE

1. FILOZOFIE (tento pojem pochází z Řecka z 6.stol. p.n.l.; filein = milovat a sofia = moudrost -> doslova láska k moudrosti) je věda zabývající se otázkami týkajícími se světa okolo nás, našeho postavení v tomto světě, smyslu našeho života, jestli existuje svoboda, spravedlnost.

- jednotná definice fil. neexistuje

filozofie:

1) fil. je soubor určitých názorů, chápeme ji jako urč. smýšlení (světový názor)

2) každý člověk má svou „filozofii“, určitý pohled na svět – nevědecká fil.

- fil. se vždy odrážela do lit., protože hledá odpovědi na zákl. existenciální otázky – otázky o bytí (smyslu lidského života), vývoji světa a společnosti, jde jí hlavně o myšlenkovou originalitu a zajímavé a objevné postřehy

- každé lit. dílo by mělo obsahovat urč. podtext – stěžejní důležitou myšlenku

- zajímavý je také vztah mezi filozofií a ideologií - ideologie totiž většinou vychází z určitého fil. směru, ze kterého se snaží něco vytěžit a deformuje ho

2. VZTAH FIL. A UMĚNÍ

- umění, náboženství, filozofie mají společné to, že jejich zákl. funkcí je vyjasnění/objasnění existence a orientace ve světě

- pro umění je zákl. pojem smyslovost x

pro fil. je zákl. pojmem rozum, termín

- pravda fil. tkví v rozumové argumentaci x

pravda v umění tkví v obrazové dokonalosti

- fil. jde o obecnost teorie, o ucelený pohled na svět x

umění (lit.) jde o naprosto konkrétní situace a prostřednictvím té konkrétnosti nám sděluje některá obecně platná pravidla, zákonitosti

3. ROZDÍL MEZI FIL. A BELETRISTICKÝM DÍLEM

- klasické filozofické dílo je psáno tak, že je v něm více úvah a méně popisu; tato lit. je určena jen specifickému okruhu čtenářů, kteří k pochopení díla potřebují znát souvislosti

- někteří autoři píší svá díla (dalo by se říct) až schématicky (zjednodušeně) v duchu fil. názorů (K.Čapek), nebo jejich úvahy mohou být v podtextu (postmodernismus, U.Eco Jméno růže, Exupéry Malý princ)

- autor se buď s fil. názory, které reprezentuje ve svém díle, ztotožňuje, nebo je vyvrací (polemizuje s nimi)

- může také konfrontovat různé názory formou dialogu, čímž fil. zpopularizuje (Platón)

4. KONKRÉTNÍ FIL. SMĚRY VE FIL. I V LIT.

pragmatismus – vznikl v USA v 2.pol. 19.stol., zabývá se definicí pravdy (pravda je to, co se nejlépe hodí člověku z hlediska užitečnosti a z toho vyplývá, že každý má svou vlastní pravdu)

>> u nás K.Čapek

existencialismus – vychází z fil. výkladů člověka jako osamoceného jedince, který trpí vnitřními pochybami, pocity beznaděje, zoufalství a hnusu. Vysvobozením je často smrt.

>> A.Camus, J.-P.Sartre, F.Kafka

5. OBDOBÍ

- každá doba si vytvářela svůj světový názor a každé lit. období je (ve větší či menší míře) fil. směr

antika - začátek psaní fil. děl

- nejvýznamnějším představitelem byl Aristotelés, jehož dílo zahrnuje všechny obory lidské činnosti

- fil. byla v té době úzce spjata s lit., neboť filozofové byli většinou zároveň i řečníky a básníky (Seneca)

středověk - formuje se křesťanská ideologie (Tomáš Akvinský)

renesance - nastává návrat ke světským hodnotám a zájmu o antika - vychází z fil. humanismu (Francis Bacon)

klasicismus - ovlivněn zejména racionalismem (cit podléhá povinnosti a rozumu)

osvícenství - lit. v úzkém sepjetí s fil., neboť spis. byli zároveň i nejvýznamnější osvícenští myslitelé (Voltaire, Rousseau), encyklopedisté (Diderot)

preromantismus, romantismus - fil. obhajuje individualismus, svobodu a volnost

6. FILOZOFOVÉ 19. STOL.

G.W.Hegel, Karl Marx, F.Nietzsche, S.A.Kierkegaard