6. LIT. A SPOLEČENSKÉ A PŘÍRODNÍ VĚDY

 

1. rozdíl mezi vědou a uměním

-          umění – realizuje zákl. funkce v médiu smyslovosti x

věda – plní zákl. funkci v médiu pojmů, rozumu -> pracuje s abstrakcí

 

-          obě mají stejné historické základy (zárodky v magii – pohyb, rytmus, slovo), osvojují si skutečnost

-          postupným vývojem se od sebe oddělují (antika – mýtus od lit., filozofie)

 

-          umění je závislé na subjektivitě (jak to píše?), době (kdy to píše) x

     věda popisuje objektivní skutečnost, jednoznačně, odborně

 

-          vědecké poučky lze přeložit jednoznačně do jakéhokoli jazyka, můžeme je vyjádřit i v symbolech x

umění/v lit. se překladem ubírá na emocionálnosti

 

-          věda směřuje od počátku k určitému pokroku, jejím cílem je ovládnutí přírody x

cílem lit. je zobrazit postavení člověka ve společnosti (ale ve 20.stol. se o to už nesnaží -> rezignace, je to příliš složité)

 

-          vědecké poznatky lze přebírat beze zbytku a nejsou konečné, na základě už poznaného snaha o přidání, objevení nového x

uměl. díla jsou jedinečná, uzavřená, definitivní, nepřebírají se, nikdo se nesnaží napsat znova to, co už napsáno bylo -> nikdo se nesnaží o opis (plagiátorství) – ale vždy tomu tak nebylo (středověk)

 

-          ve vědě se usiluje o pokrok kvalitativní a kvantitativní x

v lit. je důležitá estetická hodnota, kvalita

 

 

2. vědy ovlivňující umění

-          vědecké a technické poznatky -> vliv na lit (knihtisk, tiskařské techniky, fotografie, film), vliv na užité umění, architekturu (beton, sklo), výroba nástrojů

-          použití experimentu (nahodilé zkoušení) -> poprvé v malířství Leonardo da Vinci; dále v hudbě, až poté ve vědě

-          matematika -> vliv na výtv. umění (perspektiva) + fyzika -> míchání barev v malířství

 

 

3. období

antika – úzký vztah mezi lit. a filozofií (ta ale ještě nebyla vyhraněná) -> Platón a jeho Dialogy

-          později také Nietzsche Tak pravil Zarathrustra – důraz na jazykovou stránku, současně vysoká úroveň díla

-          lit. a fil. se snaží odpovědět na stejné otázky > existencionalismus, pragmatismus

 

renesance – odpoutání od duchovna, jisté uvolnění

-          pozorování přírody vedlo ke spojení fil. s vědou > antropocentrismus (Leonardo da Vinci – kresby člověka), astronomie (heliocentrismus – nabourání středověké ideologie – M.Koperník, G.Bruno, G.Galilei

 

osvícenství – v 18.stol. osvícenská fil. ovládla téměř veškeré evropské myšlení a vědění

-          vědci, myslitelé a umělci získali pro své bádání a tvorbu nezávislost na církvi i světské moci

-          důvěra v „osvícený“ rozum (poznaná pravda), prosazuje svobodu myšlení a rovnost

-          sepětí osvícenství s lit.: spis. byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty

-          encyklopedisté: Denis Diderot > 1750 napsán úvod k encyklopedie, psaná v letech 1751-1772; má 17 svazků textu, 11 svazku obrazových textů, 5 svazků dodatku

-          snaha rozumově poznat svět ovlivnila i Čechy -> 1774 založena Soukromá společnost nauk (dnešní Akademie věd; 1786 otevřena Pražská univerzitní knihovna (předtím patřila jezuitům)

 

realismus – 2.pol. 19.stol.

-          vliv rozvoje přírodních a technických věd – Darwinova evoluční teorie, Pasterovy objevy, vynález dynama, rozvoj železnic

>> vynálezy přejímá i fil. -> pozitivismus – August Comte: skutečné je to, co lze poznat smysly

Herbert Spenser – zastánce evolucionalismu , Hipolitte Taine – vyzdvihoval vliv dědičnosti, prostředí a rasy na vývoj jedince -> vliv na Zolu

-          prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách), snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v lit., lit. je chápána jako vědecká analýza společnosti

 

- pozitivismus: vliv na českou lit. (konec 19., začátek 20.stol.) >> 1882 osamostatnění české univerzity (předtím česko-německá), 1888 vyšel Ottův naučný slovník, vycházela česká vědecko-kritická revue Atheneus, 1890 založení České akademie věd (Josef Hlávka)

 

>> odborný a kritický pohled měl vliv na zkoumání rukopisů (T.G.M., Vlček, Gebauer)

 

- český vědecký realismus vystupoval ostře proti romantismu, idealizaci, národně osvobozeneckým tendencím

 

 

-          přehnaný důraz na myšlení podnítil myslitele 19.stol. k hledání jiných důležitých vrstev lidského bytí – vůle: Arthur Schopenhauer (pesimistický filozof, byl velice módní, odpovídal chmurným náladám konce století), Friedrich Nietzsche (krajní individualista, díla vysoké lit. hodnoty, esejistická forma, útočil na náboženství – křesťanství, opovrhoval davem, vytýkala se mu oslava nadčlověka, vliv na Richarda Wagnera)

 

 

20. století – tříštění lit. na –ismy, rezignace na celkové poznání spol,, zaměření na jednotlivce

- lit. s prvky sci-fi -> obraz fiktivní budoucnosti spol. člověka, vědy >> vědeckofantastická próza, osud člověka v nepříznivém prostředí, stinné stránky technického pokroku