8. LIT. A KULTURNÍ DĚDICTVÍ

1. POJMY:

KULTURNÍ DĚDICTVÍ je souhrn kulturních vztahů, děl a hodnot, jež vznikly v minulosti, ale svým významem přesahují dobu svého vzniku a přispívají k vytváření, upevňování a pokroku současné kultury.

KULTURA = civilizace (antická, indická) - způsob života = širší pojem

užší pojem = tzn., že kultura = všechny druhy umění (bydlení, užité um.), nadstavba života člověka + literatura je jedním z druhů umění

- každý národ má jiný historický specifický vývoj => jiné kult. dědictví

2. VZTAH LIT. - KULT. DĚDICTVÍ

- kult. dědictví v užším smyslu je umění a právě literatura je nejpřijatelnějším druhem umění (oproti výtvarnému um., hudbě, architektuře)

3. EVROPSKÉ KULT. DĚDICTVÍ

Kult. vlivy, které zasahují do všech evropských kultur:

1. antické umění - spol. znakem všech evropských národů/kultur

- vznik všech lit. žánrů, forem; vytvoření kulturních hodnot, jež se staly základem evropské vzdělanosti

- význačná dokonalost, harmonie, soulad mezi obsahem a formou

- řecká lit. antická je rozdělena do čtyř období:

a) archaické obd., v němž byl pěstován epos hrdinský (Ílias a

Odyssea), raná řec. lyrika (elegie, epigram atd.), nauková próza

(filoz., hist. a zeměpisná pojednání)

b) klasické obd. bylo doprovázeno především rozkvětem dramatu,

tragédie (Aischylos, Sofoklés, Eurípidés) a komedie (Aristofanés)

dále svého vrcholu dosáhla i próza filoz., hist. a rétorika

c) helénistické obd. bylo charakteristické vznikem nových kult.

center, rozvíjeli se nové žánry a lit. směry, např. alexandrijská

poezie, zábavná próza, zejm. řec. román a novela, naukové prózy

d) římské obd. se vyznačovalo návratem ke klas. vzorům;

preferována byla próza hist. a zábavná (eroticko-dobrodružný

román), v poezii převažoval epigram

- Antigona, Médea, Král Oidipus, znalost mytologie, eposů = vědomostní základ

- rčení: Achillova pata, Sisyfovská práce

- řecká filozofie je základ celé filozofie (Anaximandros, Herakleitos, Sokrates, Platón, Aristoteles, Epikuros)

2. Bible - základní spis judaismu a křesťanství; soubor kanonizovaných knih, považovaných za inspirované Bohem, ve kterém je uloženo lidské svědectví o Božím slově. Biblický kánon se skládá ze Starého zákona, který je biblí judaistů i křesťanů, a z Nového zákona, který je specificky křesťanskou částí bible. Obsahem bible je zvěst o jediném Bohu, kt. stvořil svět, přislíbil lidem odpuštění hříchu a osvobození, povolal svůj zvláštní lid, vyváděl ho z otroctví a ze zajetí, dával mu své Slovo, ke všem lidem se sklonil v Ježíši Kristu.

- vyjma 20. století, Evropa prošla křesťanským vývojem

- znalost Bible = pochopení středověkého malířství a lit.

- patří mezi vědomostní základ

- rčení (myji si ruce, Kainovo znamení)

3. Shakespearova dramata - připisuje se mu 37 her

- v prvním období do r. 1600 psal především komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský), dále také historické hry (Jindřich VI., Richard III.) a dramata s látkami starověkými (Julius Caesar), z této doby je i jeho první tragédie Romeo a Julie

- v druhém tvůrčím období do r. 1608 proniká do Shakespearovy tvorby pesimismus a životní zklamání -> nejslavnější tragédie Macbeth, Hamlet, králevic dánský, Král Lear, Othello, Antonius a Kleopatra, veselohry (Veselé paničky Windsorské, Konec vše napraví)

- ve třetím období do r. 1612 - Cymbelin, Bouře, Zimní pohádka

4. ČESKÉ KULTURNÍ DĚDICTVÍ

= "kánon", poklad

- specifika - je ovlivňováno a vztahuje se k vývoji národa

- moderna/avantgarda x klasika

Klasičtí autoři - kvalita jejich díla je prověřena časem; znalost těchto děl patří mezi zákl. vzdělání

Klasika - označení pro soubor děl antiky i pro díla trvalé hodnoty a ceny, která se považují za vzory hodné nápodoby. Většinou nepodléhají proměnám dobového vkusu ->

důvody, proč se díla stanou klasickými:

I. díla vlastenecká

II. díla chápána vlastenecky

III. díla, kt. vznikla v době, kdy mají národnostní význam, celkově díla spjatá s historií národa

- české kroniky - Kosmova, Dalimilova, Zbraslavská - Petr Žitavský, Kronika česká - Václav Hájek z Libočan

Klasičtí autoři:

- J.A. Komenský - exulant, něco dokázal; Labyrint světa a ráj srdce, Velká didaktika, Svět v obrazech, Nejnovější metoda jazyků

- národní obrození: František Palacký (Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě), Josef Dobrovský (Dějiny českého jazyka a literatury, Zevrubná mluvnice jazyka českého, Základy jazyka staroslověnského), Josef Jungmann (Slovník česko-německý, Slovesnost)

- 19. století: K.H. Borovský (Král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra), B. Němcová (Babička, Divá Bára, Dobrý člověk, Pan učitel, V zámku a podzámčí, Národní báchorky a pověsti), K.H. Mácha (Máj, Marinka, Večer na Bezdězu), K.J. Erben (Kytice, Prostonárodní písně a říkadla), A. Jirásek (Mezi proudy, Proti všem, Psohlavci, Temno, F.L. Věk, Staré pověsti české)

- 20. století: K. Čapek (RUR, Krakatit, Bílá nemoc, Válka s mloky, Věc makropulos), Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za druhé světové války - česká povaha "švejkovina"), F. Kafka (Proces, Zámek, Amerika, Proměna), B. Hrabal (Pábitelé - nepřetržitý proud řeči - hospody, hovorová řeč, Ostře sledované vlaky - zfilmované režisérem Jiřím Menzlem, vyznamenaný roku 1967 Oscarem, Obsluhoval jsem anglického krále, J. Seifert (lidový básník, 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu; Na vlnách T.S.F., Poštovní holub, Slavík zpívá špatně, Vějíř Boženy Němcové, báseň Maminka)

Ukázky:

K.J. Erben - KYTICE

K.H. Mácha - MÁJ

Božena Němcová - BABIČKA

Ukázky:

K.H. Mácha - MÁJ

Byl pozdní večer - první máj -

večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky.