9. LITERATURA A SOUČASNOST

 

Autor má potřebu se zabývat současností, protože je s ní nespokojen, má potřebu jí kritizovat.

 

Klady, že píše o souč. -> autentičnost, zaujetí autora k problému (zná dobu, souvislosti, byl přítomen určitým událostem)

- 2 přístupy, jak psát o souč. - 1. fiktivní příběh, který se odehrává v současnosti

                                 2. popisuje své osobní zážitky,

pocity -> autobiografický román nebo román s autobiograf. prvky - např. Zuzana Brabcová (Rok perel - napsala autobio. o své homosexualitě), Alexandra Berková Temné lásky, Michal Viewegh Výchova dívek v Čechách

 

-          dále mohli psát deníky (lit. žánr obsahující osobní záznamy pořizované v krátkých intervalech a bez časového odstupu. Osobní přístup neznamená, že se deník omezuje jen na věci soukromé, obsahuje obvykle i témata společenská, politická a filozofická. Deník uchovává pro pisatele významné informace, jeho dojmy a postřehy. Světoznámý je deník židovské dívky Anne Frankové.), paměti (žánr lit. faktu podávající podrobný záznam a hodnocení událostí prožitých autorem zpravidla v průběhu jeho celého života. Podobně jako dějepisectví usilují o historickou pravdivost, vycházejí však ze subjektivních zkušeností a více zdůrazňují psychologické pozadí událostí. Paměti zachycují řadu skutečných historických postav. Vypravěčem a většinou i hlavním hrdinou je však podobně jako v autobiografii sám autor. Autory bývají nejčastěji pozoruhodné osobnosti politického, kulturního a uměleckého života. Nejlepší paměti jsou od Vlasty Chramostové - jsou objektivní).

-          memoáry - 1. jako doklad určité doby, pokud to napíše nějaký politik, historik (T.G.M., W. Churchill)

             2. memoáry od těch, co využívají své popularity

-          knihy o kontroverzních situacích

 

                      -> dalším + je rychlost 

 

Zápory, že píše o souč. -> chybí určitý historický odstup - neobjektivnost + projevuje se zde silně citový postup 

 

-          románová tvorba ze současnosti - hlavně v ich-formě

 

Z HISTORIE

1. F. Villon - kritická poezie Malý testament - básně ironického a satirického obsahu

   G. Chaucer - Canterburské povídky

 

2. národní obrození - spisovatelé byli povinni se podílet na nár. obr., cílem bylo vytvoření spisovného jazyka a vytvoření čes. kultury a lit.

- představitelé: F.M.Pelcl, J.Dobrovský, A.J.Puchmajer, J.Jungmann, F.Palacký, F.L.Čelakovský

- J.K. Tyl vkládal své revoluční myšlenky do úst svých historických postav (Jan Hus)

 

3. romantismus - mají pocit, že se musí vydělit ze současnosti -> píší o minulosti, hlavně o středověku = útěk před tísnivou současností, posila revolučních myšlenek, zvláště tehdy, když básník nemohl své myšlenky vyslovit v látce ze současnosti

-          romantici se pokoušeli podrobit si svět podle své představy, obyčejně revoltou proti spol., jejím zákonům a konvencím, obraceli pozornost k jedinci, kt. převyšoval průměr svého okolí, jeho osud byl předem určen

-          představitelé: W.Scott, G.G.Byron, P.P.Shelley, V.Hugo, A.S.Puškin, M.J.Lermontov; v čes. lit. K.H.Mácha, J.Erben, B.Němcová, J.K.Tyl

 

4. kritický realismus - umělecký směr nejen v lit. 2.pol. 20.stol. podávající věrný, pravdivý obraz skutečnosti

-          požadovali, aby se umění vrátilo od romant. snů ke skutečnosti a aby bez přikrášlování zobrazovalo život souč. člověka, zej. z tzv. nižších vrstev, realismus chce zpodobnit průměrného člověka a sledovat ho ve vývoji, zachytit životní prostředí, přistupovali ke své látce objektivně, real. spis. si kladli přímo za cíl své tvorby upozorňovat na spol. křivdy, volat po jejich nápravě a odhalovat zlo

-          představitelé: H. de Balzac, G.Flaubert, E.Zola, Ch.Dickens, F.M.Dostojevskij, L.N.Tolstoj, A.P.Čechov, H.Ibsen; u nás K.H.Borovský, bratři Mrštíkové, A.Jirásek, T.Nováková, G.Preissová

 

5. válečné období - 1. světová válka - očité svědectví a autoři mají potřebu se tím zabývat -> ztracená generace

-          u nás: a) bezprostřední svědectví fronty - J.Weis (Barák smrti), F.Šrámek (Žasnoucí voják), Kurt Konrad (Rozchod)

          b) legionářská lit. - tvořená příslušníky čs. legií, zejména ruských; R.Medek (Ohnivý drak, Veliké dny), J.Kopta (Třetí rota), F.Langer (Železný vlk), J.Kratochvíl (Prameny)

          c) absurdní pohled na válku - J.Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války), V.Vančura (Pole orná a válečná), J.John (Večery na slamníku)

 

6. ztracená generace - generační skupina amer. prozaiků, básníků a dramatiků 20.let 20.st. V mládí byli poznamenáni hrůznými zkušenostmi 1. světové války a ve své tvorbě vyjadřovali pocity vojáků, kteří se vrátili duchovně zmrzačeni z bojišť, doma však nalezli válečné zbohatlíky a svět plný nejistoty, v němž se nedokázali uplatnit.

-          hlavní představitelé: F.S.Fitzgerald (Velký Gatsby), E. Hemingway (Sbohem, armádo, Komu zvoní hrana), W.Faulkner (Vojákův žold, Když jsem umírala)

-          z básníků vyjadřovali pocity generace zejm. Thomas Stearns Eliot a E.Pound

-          z dramatiků Eugene O´Neill (Smutek sluší Elektře - úspěch i na českých scénách)

 

7. prokletí básníci - franc. básníci poslední třetiny 19.stol., kteří byli oficiální spol. odmítáni, protože svou tvorbou a bohémským způsobem života negovali její mravní, pol, est. a náb. normy

-          odmítali průměrnost, psali netradiční verše, psali o svých dojmech a pocitech

-          představitelé: Ch.Baudelaire (Květy zla), P.Verlaine (Saturnské básně), J.A.Rimbaud (Iluminace), Stéphane Mallarmé (Faunovo odpoledne)

-          Květy zla - u soudu

-          uvolnění formy (= přínos, volný verš, krása=zlo, nové směry - symbolismus, impresionismus, dekadence), popularita

 

8. beat generation - umělecké a lit. hnutí v USA 2.pol. 50.let, nazývané též zbitá i blažená generace

-          vyznačovali se nekonformním postojem ke spol., odmítnutím tradičních uměl. forem, hledáním vlastního výrazu v intenzívních životních prožitcích (toulky autostopem, drogy, alkohol, odcházeli z rodin, odmítali pracovat, homosexuálové, promiskuitní), inspirovali se orientálními náboženskými formami (např. zenovým buddhismem), nehledali žádná východiska, jen kritizovali

-          centem hnutí se stalo San Francisco

-          jejich poezie byla určena ke čtení a recitování na veřejnosti, často za doprovodu hudby - jazzu

-          představitelé: prozaici J.Kerouac (Na cestě), William Seward Burroughs (Teplouš, Feťák), H.Miller (Obratník Raka, Obratník Kozoroha), Ch.Bukowski (Všechny řitě světa i ta má); básníci A.Ginsberg (Kvílení, Kadyš a jiné básně), Lawrence Ferlinghetti (Lunapark v hlavě), Kenneth Rexroth, Gregory Corso (V předvečer dvaatřicátých narozenin)

-          K.Rexroth - obhajoval tvorbu beat generation i u soudu, před nímž se octla v r. 1956 Ginsbergova báseň Kvílení, vyhraný soudní proces (soud uznal estetické kvality díla) měl mimořádný význam pro tuto lit. tvorbu a její vydávání

-          L.Ferlinghetti - založil "paperbackové" nakladatelství, v němž vyšla většina knih beat generation

 

9. u nás - autoři, kt. se potřebují vyjádřit proto, že chtějí národ před něčím varovat (K. Čapek)

-          od r. 1933-39 (nebezpečí fašismu - Čapkovi)

-          1939-89 - nesměli psát aktuálně

-          1945-89 spis. se nesměli k souč. vyjadřovat, současnost musela být od nich zkreslená (kdyby to autoři chtěli napsat tak jak souč. vypadala, jejich knihy by byly zcenzurovány) -> vznik pouze tendenční lit.

-          jestliže chtěli psát o souč. museli buď emigrovat, psát pod cizím jménem nebo vydávat tajně (ale to zase ty knihy musel někdo opisovat), po roce 1948 vznikala nakladatelství v cizině (mohli tak vydávat své knihy zde a psát česky)

 

-          pojem "současná lit." = lit. po roce 1989

-          divadelní hry o současnosti nevznikají a když už, tak jsou nepovedené, protože drama musí obsahovat vyhrocený konflikt

-          vztah poezie a prózy k současnosti -> poezie reaguje rychleji na současnost